Není to tak dávno, kdy se začalo psát o otázce etiky při investování. Už i české finanční instituce přišly na trh s konzervativními podílovými fondy, které se vyhýbají cenným papírům společností, jejichž produkty přímo i nepřímo škodí životnímu prostředí a porušují lidská práva. Strategií etického investování je zároveň vyčlenit ze seznamu investičního portfolia společností účastnící se na produkci například jaderných zbraní.
Podobný trend můžeme pozorovat i mimo oblast investic. Příkladem z praxe může být známé sociální hnutí Fair Trade, prosazující spravedlivé ceny za produkty a dodržování environmentálních a sociálních standardů při produkci široké škály komodit, zejména potravin.
Myšlenka etiky investování má poměrně dlouhou historii, poprvé je zmíněna v kvakerské dohodě z roku 1785 zakazující podíl na obchodu s otroky. Později se o zodpovědném investování začalo opět hovořit ve spojitosti s akciovými společnostmi, které vydělávaly na Vietnamské válce.
Nyní žijeme v době, kdy má ekonomika významný vliv na globální rozvoj. Chceme-li ve světě něco změnit/ovlivnit, ať už pozitivně nebo negativně, finance můžeme vnímat jako určitou formu energie kterou k tomu zkrátka potřebujeme. Není tedy divu že oblíbený trend etického investování pozorujeme i v současném finančním světě a je nesmírně důležité aby investorů, kteří mimo výkonnost investičního nástroje posuzují i jeho možné dopady a užitky pro budoucí generace. Příkladem může být Norský státní investiční fond spravující 1,1 bilionu dolarů.
Závěrem snad jen zbývá dodat, že kam budeme své peníze investovat je naše svobodné rozhodnutí, které může ovlivnit naši budoucnost nejen z ekonomického hlediska, ale také z hlediska environmentálního a sociálního. Díky modernímu trendu kolektivního investování se i zdánlivě drobný investor stává součástí celku, který může mít významný vliv na globální udržitelný rozvoj.
