Jednou z nejefektivnějších technik, jak převést přebytečnou energii z obnovitelných zdrojů – hlavně se to týká větrných a slunečních elektráren, je tzv. power-to-gas, či P2G, technika spočívající ve využití elektrické energie k elektrolýze vody, a tím k výrobě vodíku.Vodík sám se dá až do objemu 10 % přímo přidávat do distribuční sítě zemního plynu, nebo se dá využít k výrobě metanu. Tato výroba může mít chemickou podobu (za vysokých tlaků, teplot a při zapojení katalyzátorů), nebo biologickou podobu při využití anaerobních organismů domény Archaea. Ano jsou tytéž organismy, které v EFG Rapotín BPS využíváme při anaerobní fermentaci a vývoji bioplynu s vysokým podílem metanu (více než 55 % objemu) a také s vysokým objemem oxidu uhličitého (téměř celý zbytek produkovaného bioplynu).Právě v případě Rapotína dává využití biologické cesty velký smysl. Díky zelené energii vyrobené v kogenerační jednotce a odpadní vodě můžeme ekologicky elektrolýzou vyrobit vodík, který následně buď přidáme do fermentoru, a tím zvýšíme produkci biometanu, nebo jej budeme vhánět do externího reaktoru společně s odpadním oxidem uhličitým. Díky metabolitickým reakcím mikroorganismů dojde ke spojení obou vstupujících látek, a tím k produkci metanu. Biometanu pak celkem bude více, než bychom měli jen z fermentorů.
7 nejčastějších mýtů o biometanu aneb co provází výrobu plynu z obnovitelných zdrojů
Biometan jakožto lokální alternativa zemního plynu získávaná z biologicky rozložitelného odpadu skýtá značný potenciál pro dekarbonizaci energetického sektoru. Navzdory jeho zjevným ekologickým i ekonomickým výhodám o něm ale stále koluje mnoho mýtů a polopravd....