Brzy má vstoupit v platnost český Vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu, který má napomoci unijním klimaticko-energetickým cílům v oblasti snižování emisí, zvyšování energetické účinnosti a podílu obnovitelných zdrojů. Zásadně je v něm komentována i role bioplynu a biometanu, které mají podle české vlády hrát do roku 2030 významnou roli v dekarbonizaci. Oproti zemnímu plynu mají také zajistit bezpečné, lokální dodávky energie. Jakými kroky toho chce docílit?
Český Vnitrostátní plán, který má brzy vejít v platnost, je významně provázán s aktualizací Politiky ochrany klimatu v ČR a návrhu Státní energetické koncepce ČR („SEK“), které byly připravovány a schvalovány konzistentně s tímto dokumentem. Z této triády nicméně obsahuje právě Vnitrostátní plán („VP“) zřejmě nejvíce konkrétních zmínek o výrobě a využití bioplynu a biometanu, zatímco v dalších dvou vládních návrzích jsou zmíněny jen okrajově.
Zemní plyn v kombinaci s plyny z obnovitelných zdrojů, tedy biometanem a vodíkem, mají dle „VP“ v období do roku 2030–2050 umožnit vyrovnání výpadku dodávek z uhelné energetiky i částečný odchod od kapalných paliv v dopravě. Největší potenciál pro výrobu přitom nabízí v Česku bioplynové stanice, kterých je tu více než pět set. Nyní z drtivé většiny vyrábějí kogenerací teplo a elektřinu, ale Plán předpokládá, že mnohé začnou i s biometanem. Ten lze vytvořit vyčistěním bioplynu a následně jej dodávat přímo do plynárenské soustavy. V současnosti jej u nás ale vyrábí pouze jednotky stanic. Lídrem na trhu je Energy financial group, která s biometanem v Česku také začala. První vybudovala biometanovou stanici v Rapotíně, dnes ji má také ve Vyškově.
Bioplynové stanice přitom pro moderní energetiku znamenají více než jen možnost výroby biometanu. Lze je přizpůsobit pro poskytování služeb výkonové rovnováhy sítě, instalaci systémů Power to Gas či zachytávání CO2.
Nejen plynárenství, také teplárenství a doprava
Na základě strategických národních dokumentů se v budoucnu očekává také vyšší míra diverzifikace zdrojů tepla díky postupnému nahrazování uhlí takzvanými alternativními palivy. Jmenovitě se jedná o nárůst podílu využití odpadů, biomasy, zejména zbytkové, a zemního plynu.
K roku 2030 bude přitom podle „VP“ zásadní zejména rozvoj využití obnovitelných zdrojů energie v existujících soustavách zásobování, ale existuje i prostor pro vytváření nových (především menších) soustav včetně bioplynových stanic. Řešením může být konverze stávajících výroben elektřiny z bioplynu na výrobny biometanu a využití této komodity pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla („KVET“).
Potenciál rozvoje vysokoúčinné „KVET“ byl v Plánu identifikován zejména u menších zdrojů s elektrickými výkony na úrovni jednotek MWe. Bude pravděpodobně spočívat ve zvyšování počtu mikrokogeneračních jednotek (kapacita nižší než 50 kWe), malých (kapacita nižší než 1 MWe) a středních zdrojů s KVET na bázi zemního plynu.
Co se týče sektoru dopravy, dodavatelé paliv budou muset v návaznosti na novou směrnici z roku 2023 plnit povinný sektorový cíl, jež zahrnuje využití 5,5 % biopaliv včetně biometanu (BioCNG) na konečné spotřebě. Vývoj vozového parku automobilů na plyn se přitom i přes poklesy způsobené nedostatkem vozů na českém trhu dlouhodobě pohybuje okolo 30 % meziročního růstu. Také počet CNG autobusů díky čerpání dotací na jejich nákup každoročně narůstá a v současnosti je jich v provozu již cca 1300, což představuje více než 6 % vozového parku České republiky. Rozvíjí se infrastruktura: V Česku je v současnosti provozováno okolo 200 veřejných čerpacích stanic. Jednou z výrazných bariér ovlivňující rozvoj CNG aut nicméně dle „VP“ zůstává například jejich parkování v podzemních garážích.
Otázka veřejné podpory a distributora
Klíčovou otázkou rozvoje plynů z obnovitelných zdrojů je existence veřejné podpory, která by měla zahrnovat jak transformaci stávajících bioplynových stanic na výrobu biometanu, tak stavbu nových biometanových stanic. Měla by pomoci s náklady pro výrobu, přepravu, distribuci a skladování biometanu (či vodíku).
Konverze se očekává především u bioplynových stanic s nižším využitím užitečného tepla a v blízkosti vysokotlakých plynovodů, což by mělo mít pozitivní dopad na zvýšení využití primárních energetických zdrojů energie. Úpravou legislativy a norem bude pak podle „VP“ možné realizovat obousměrné redukční tlakové stanice a využít tak pro připojení nízkotlaké distribuční sítě. To má mimo jiné vést ke snížení jak provozních, tak investičních nákladů a zvýšení připojitelnosti výroben.
Hojně diskutovaná je u bioplynu a biometanu zejména provozní podpora, která je určována pro zdroje, jejichž nákladová výrobní cena energie je vyšší než tržní a pouze investiční podpora nezajistí jejich další rozvoj. U biomasy a bioplynu má být přitom podle „VP“ podporována maximální možná energetická efektivita využití primárního paliva, tedy výroba biometanu a výroba energie v zařízení vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla ve výši alespoň 50 % z vyrobeného tepla.
Co se týče investiční podpory, výstava bioplynových stanic využívajících bioodpady je podporována z Operačního programu Životní prostředí, zatímco z Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost je možné podpořit vyvedení tepla ze stávajících bioplynových stanic k jeho účelnému využití. Předpokládá se že do roku 2030 dojde k výstavbě několika nových výroben BPS, jejich celková výroba bioplynu (biometanu) bude však oproti ostatním kategoriím relativně nízká.
Zásadní úlohu při naplňování biometanových cílů budou mít dle Vnitrostátního plánu také provozovatelé plynárenské distribuční sítě. Bude potřeba se přizpůsobit změnám toků a kvality plynu způsobených zapojováním výroben biometanu do místních sítí. Proto je u nich nutné zajistit vysokou spolehlivost a bezpečnost provozu v souladu s evropskými standardy. Podpora „zeleného plynu“ ze strany provozovatelů distribučních soustav má pak spočívat zejména v odkupech těžebních plynovodů a případně i souvisejících technologických zařízení.
