Konec dotací na nákup autobusů poháněných stlačeným zemní plynem vypadá pro dopravce jako nepříjemná zpráva. Ve skutečnosti se pro ně otvírá cesta k širokému využívání biometanu. A to je bezesporu dobrá zpráva nejen pro ně, ale i v širším smyslu. Biometan vyráběný například v bioplynce v Rapotíně z odpadu má totiž ve srovnání s fosilním zemním plynem až o osmdesát procent nižší uhlíkovou stopu.
Ukončení dotační podpory pro autobusy poháněné zemním plynem představuje systémový krok, jehož cílem je zajistit čtrnáctiprocentní podíl obnovitelných paliv v dopravě. Současně vychází z Národního akčního plánu čisté mobility a respektuje také širší cíle Evropské unie. Stát nicméně počítá s tím, že umožní kombinaci pohonu zemním plynem s biometanem. Autobusy s motorem na CNG přitom pohon biometanem bez problémů zvládají. Biometan se svým chemickým složením totožný se zemním plynem a je tedy možné vtláčet jej do plynárenské distribuční soustavy.
První výzvy a konkrétní parametry pro dotace na autobusy využívající biometan by měly přijít podle informací webu Z dopravy na přelomu letošního a příštího roku. Tento termín vnímám jako okamžik, kdy by se Česko mohlo začít řadit mezi státy využívající se své autobusové dopravě ekologický, ekonomický a efektivní biometan. Tento druh pohonu už svůj potenciál úspěšně dokazuje v Itálii, ve Švédsku nebo ve Francii. Všechny tyto země postupně „špinavým“ autobusům, tedy těm, které využívají fosilní paliva, zamezuje vjezd do stále širších městských center.
Celkově tedy jde o správné rozhodnutí, které vychází z faktu, že fosilní zemní plyn není součástí evropské klimatické strategie. Srovnání s parametry biometanu, který vyrábí už zmíněná bioplynová stanice v Rapotíně, to potvrzuje. U biometanu z hlediska emisní stopy záleží na tom, že čeho se vyrábí. Pokud jde o výrobu z odpadu jako je tomu právě v Rapotíně, má biometan až o osmdesát procent nižší emisní stopu než zemní plyn.
Věřím, že nová situace pomůže rozvoji výroby biometanu u nás v ČR. Rapotín je totiž prvním a doposud jediným projektem svého druhu v Česku, navíc vybudovaný bez jakýchkoliv investičních či provozních podpor. Máme know how a kompetenci, máme vizi, jak do české energetiky efektivně zapojit biometan coby mimořádně efektivní zdroj obnovitelné energie. Co nemáme, je například legislativa, která by reflektovala vývoj trhu i technologií. Kvůli tomuto stavu se rapotínský biometan prodává do zahraničí. Výsledkem je, že emise uspořené v Česku se v Česku nevykazují. Už teď mě napadá otázka, kde budou dopravci biometan do svých ekologických autobusů nakupovat. V řetězci, který je nutné vytvořit, aby celý jinak skvělý plán na přechod k nízkoemisní energetice fungoval, chybí provozní podpory výrobců biometanu.
Domnívám se, že by bylo na místě právě tyto dvě klíčové otázky začít co nejrychleji řešit. Pokud mají být cíle OZE v dopravě naplněny, je nezbytné legislativně podpořit investory při realizaci projektů výroby biometanu. Právě biometan totiž má při přechodu k čistší a udržitelné energetice klíčovou úlohu.
